Trapisté si své recepty střeží a k výrobě hořčice nikdo cizí nesmí. Vyrábějí osm druhů hořčic a všechny podle originálních trapistických receptur.

6 až 8 mnichů z celkových přibližně dvacetipěti se podílí na samotné výrobě, která probíhá řemeslnicky a v malém objemu, z vybraného hořčičného semínka (jasně, že z nejlepšího - kanadského), které po namočení do octa smíchaného s vodou pocházející z lesů obklopujících klášter, je rozdrceno na mlýnském kameni, provoněno medem a moravským bílým vínem. Jemně okořeněná hořčice je ručně plněna do sklenic, kde během několika týdnů dozrávání získává svoje nezaměnitelné aróma, které ji tak výrazně odlišuje od konkurenčních výrobků.

V rozjezdu výroby (cca 2010) českým trapistům pomáhal s výrobou bratr ze Senegalu z materského kláštera Sept-Fons.

Mniši říkají, že Češi mají rádi jemnější hořčice, kdežto ty francouzské mají obvykle říz. To byl příběh v počátcích výroby hořčic - v klášteře Nový Dvůr se začínala vyrábět jako jedna s prvních druhů horčic výrazná - řízná "Starofrancouzská" zvaná "Moutarde ą l’ancienne“, dodejme že v BIO kvalitě. Nyní již jsou oblíbené všechny typy hořčic přibližně rovnoměrně - jemná, rajčatová, česněkovo-petrželová, středně mletá bohemie, hrubě mleté novodvorská a starofrancouzská a nejvýraznější, jemně mletá - trapistická. Snad jen olivová je pořád takovou specialitkou, ocení jí zejména milovníci oliv.

Horčice jsou doporučeny jak ke přímé spotřebě – tradičně jako příloha k masitým pokrmům, tak i k přípravě dressingů a omáček pro různé druhy salátů. Pomáhají při trávení, hořčičné semínka jsou bohaté na glykosid sinalbin (původce ostré chuti), dále na větší množství enzymů, bílkoviny, slizy, draslík, hořčík, vápník.

Nic se nevyrovná chuti, kterou hořčičné semínko dodává potravě a tomu jak usnadňuje trávení. Hořčičné semínko způsobuje prokrvení zažívacího traktu, tím urychluje trávení a látkovou výměnu. Doporučuje se při špatné funkci střev a nízké tvorbě žluči. Nehodí se však při zánětech žaludku. Používá se i při kornatění cév, proti vysokému krevnímu tlaku.

Celá hořčičná semena voní jen velmi málo - teprve po rozdrcení či semletí a promíchání s vodou či navlhčení se uvolní jejich ostré aroma a řízná chuť. Voda totiž aktivuje enzym obsažený v hořčičných semenech. Tento enzym pak reaguje s ostatními obsaženými látkami a výsledkem je éterický olej s charakteristickou chutí a vůní.

Všechny hořčice od českých trapistů najdete zde www.MonasteryDeliMarket.cz/Horcice/