Nový krém na ruce s olejem s meduňky vznikl přehodnocením receptury na krém na ruce Lavandis, který mnozí milují. Meduňka má uklidňující účinek na nervový systém, pomáhá usnout, zmírňuje úzkost a uvolňuje antikonvulziva. Hydratační sérum z bambuckého másla a oleje z hroznových semínek doplňuje tento přírodní, a přesto voňavý krém.
Doporučujeme všem, kteří hledají krém na ruce se silným regeneračním účinkem z přírodních surovin!
Olej z hroznových semínek lisovaný za studena, z našich ekologických vinic kláštera hraje také důležitou roli v kompletním a harmonickém složení krému na ruce. Je lehce, rychle a hloubkově vstřebatelný a díky svým bioaktivním složkám, je vynikajícím prostředkem pro péči o pleť. Náš krém používá BIO bambucké máslo, které je bohaté na vitamíny a díky svému složení, které je podobné ochranné vrstvě pokožky, se rychle vstřebává, vyživuje pokožku a napomáhá její obnově.
Jemný účinek je zajištěn čistotou a vysokou kvalitou použitých materiálů a nepřítomností parabenu, silikonu, ropných derivátů, umělých barviv a vonných látek.
Pokud jste citliví na některou ze složek, krém nepoužívejte.
Složení:
Airless balení, objem: 50ml
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
Benediktinští mniši jsou podle Řehole křesťané, kteří se společně v komunitě modlí a pracují. Modlitbou se myslí modlitba soukromá (rozjímavá četba bible) a veřejná, liturgická (eucharistická bohoslužba a bohoslužba hodin v chóru). Za jistý druh modlitby považují benediktini i práci: podle polohy kláštera a dispozic bratří jde o práci manuální, v duchovní správě a ve školství, vědeckou.
U zrodu mniši z Čech
Počátky vzniku kláštera se datují do roku 996, kdy se tu usadili mniši z Čech a založili jakési předmostí středověké evropské kultury na východě. Mnichy z břevnovského kláštera přivedl zemský kníže Géza, otec prvního krále Maďarů, Štěpána.
STRUČNÁ HISTORIE
Pannonhalmské arciopatství založené v roce 996, jedna z osmi památek UNESCO v Maďarsku se nachází na lesem obkloponém vrcholku hory sv. Martina, asi 15 km od města Győr. Je to nejrozsáhlejší aktivní klášter v Maďarsku, mimo jiné je považován za jeden ze tří nejvýznamnějších benediktinských klášterů, jako druhý hned po klášteře v Monte Casinu.
Vlastní stavba kostela se datuje zpátky do 13. století, nicméně již mnohem dříve, přesně řečeno v 11. století, zde byly nalezeny pozůstatky v důsledku archeologických výzkumů. Poslední důležitý opat ze středověku, Mattheus Tolnai nechal postavit pozdně gotickou kapli na severní straně kostela. Klášterní budovy byly částečně postaveny ve třináctém a patnáctém století, posledně jmenované století je uvedeno v severovýchodním rohu křížové chodby s rokem 1489. Malou část dřívější zdi s freskou Vir dolorum, která zbyla z brány Porta speciosa ze třináctého století, lze vidět v severním křídle kláštera.
Klášter také hrál důležitou roli jako pevnost. V roce 1242 jej opat Uros ubránil proti mongolskému vojsku, v šestnáctém století se pevnost stala součástí obranného systému proti osmanskému dobytí. V této době mniši několikrát opatství opustili, ať už na kratší nebo delší dobu. Benediktini se nakonec do kláštera vrátili na konci sedmnáctého století. Rekonstrukce budov probíhala pod správou arciopata Benedeka Sajgó (1722-1768). Práce byla přerušena zrušením církevních řádů za vlády císaře Josefa II., a byla dokončena až po obnově kláštera v roce 1802 Františkem I.
Opatství mělo taktéž důležitou roli ve dvacátém století. Dva z tamějších mnichů – Kolos Vaszary a Jusztinián Serédi se stali arcibiskupy Ostřihomi. Během Druhé světové války mniši poskytly střechu nad hlavou mnoha pronásledovaným lidem po dobu, kdy byl komplex budov pod ochranou Červeného kříže. Díky otevření střední internátní školy v roce 1939 došlo v životě kláštera k výrazným změnám, protože mnoho mnichů začalo na této škole učit. Byla to jedna ze zbývajících osmi katolických škol v období komunistického režimu (1950-1989). Můžete tu vidět klášterní domy a knihovnu s více než 360 tisíci svazky, archív obsahující více než sto středověkých dokumentů (které není možné vidět) a muzeum s mnoha vzácnými liturgickými i světskými artefakty (obrazy, zlatnické práce, liturgické oděvy, a podobně). Vedle středověkých a barokních částí je Pannonhalmské opatství také známé pro moderní umění a architekturu: střední škola (polovina dvacátého století), bronzová brána věže (1996) a nový nábytek v kostele (2013).
Je zde placená prohlídková trasa, vč. audio průvodce - i v slovenštině, nicméně do kostela se dá jít pomodlit i bez placení.
K tradici kláštera patří také péče o vinice a produkce vína. Mniši provozují Vinný sklep a obhospodařují zhruba 50 ha vinic. Benediktinská knihovna s 360 000 svazky je jednou z největších knižních sbírek na světě. Je zde také významná numismatická sbírka, která obsahuje velké množství mincí pocházejících z římských dob. Památník milénia připomíná tisíc let od příchodu Maďarů. Velmi zajímavé je i klášterní arboretum.
Další významné místo je levandulová farma, která se nachází pod klášterem. Officina Sancti Martini - bylinkářství Arciopatství Pannonhalma, je zodpovědná za výrobu vysoce kvalitních rostlinných produktů s využitím výtažků z bylin pěstovaných v bylinkové zahradě. Všechny výrobky jsou vyrobeny z pečlivě vybraných rostlinných olejů a neobsahují umělá barviva, povrchově aktivní látky ani konzervační látky. Z levandule se zde vyrábí opravdu, na co si jen vzpomenete. Kromě tradičních kosmetických přípravků je to i uklidňující čaj, octy a fantastická čokoláda.
